Občanské sdružení pro Hanspaulku - Praha 2015

Procházka s překvapením

 

Je skoro jarní počasí, tak jsem si řekla, že se půjdeme s potomkem projít podzimní šestkou. Vyrazili jsme kolem Dejvického gymnasia na Šáreckou ulici a stoupáme na Hanspaulku. Po cestě se pokochám patrně nově upraveným hruškovým sadem, který byl ještě nedávno doslova pralesem a hned za ním překrásným výhledem na Vltavskou kotlinu u Tróje. Trochu mi tam vadí ten nový most skoro za miliardu, protože si říkám, že mohl do krajiny lépe zapadnout, kdyby nebyl bílý, a to jen proto, aby si pan architekt ukojil své ego. Přemítám, proč si odtud z minulosti takový krásný výhled nepamatuji a najednou nejsme na kopci sami.

 

Nad roklí vedoucí do Kotlářky se blízko nás zastavuje rodina se dvěma malými dětmi. Obě děti říkají, jak se už těší na sníh, až tady budou sáňkovat. Ta slova mne upoutala, a proto jsem se osmělila a rodinu jsem oslovila, kde že se tady dá sáňkovat. Odpověď mne překvapila se vším všudy. Dozvěděla jsem se totiž, že ta rokle pod námi je vlastně sáňkařským svahem, který vybudovalo místní občanské sdružení „Pro Hanspaulku“ již před dvěma lety a stejně tak dlouho revitalizovalo onen hruškový sad. Je pravda, že díky tomu padly nějaké stromy, ale jen přestárlé hrušně, švestky a náletové jasany.

 

Super. Dále se dovídám, že svah má po sto metrech „parádní sešup“ a celý je dlouhý skoro 200 metrů, protože jej sdružení loni ještě prodloužilo díky uzavřené smlouvě s ČVUT a pochopení hlavního města jako vlastníka pozemků. Jsem nadšená. Zaplať pánbůh, že se ještě najdou lidé, kteří pracují zdarma také pro ty druhé. Rozhodně v zimě vyrazíme, i když pravda trochu zapochybuji. Co když nebude v Praze vůbec sníh jako v loňském roce? Ale co dělá naše nové vedení radnice, které v poslední době pořádá daleko více sportovních akcí, než tomu bylo v minulosti? Jak to, že o tomto svahu na radnici neví?

 

Tak dlouhý sáňkářský svah, v tak krásné přírodě by si možná zasloužil umělý sníh! A už mne napadá obsah tohoto fejetonu a třeba i dotaz radnímu pro oblast sportu a volného času. Od rodiny se také dovídám, že se nemusí bát, že by hanspaulští o ten svah přišli, protože lidem ze sdružení se po více jak deseti letech podařilo přesvědčit vedení městské části, která podala na tyto pozemky žádost o změnu územního plánu a pozemky původně stavební, zastupitelstvo hlavního města již svým rozhodnutím mění na pozemky zeleně. Jsem ohromena. Tak to jsou frajeři a snad první, komu se takový husarský kousek v Praze asi podařil, říkám si. Děkuji rodině za skutečně překvapivé informace a už už si v hlavě shromažďuji látku pro článek. Jak to, že o takových lidech, kteří patrně bez nároku na jakoukoliv odměnu nikdo neví, říkám si dál a hledám v chytrém mobilu, nemá-li sdružení nějaké webovky.

 

 Než je však stihnu najít, přicházím pod hanspaulský zámeček a nestačím se divit. Kus vozovky mezi dvěma pozemky zeleně je pryč. Místo ní krásná, částečně mlatová cesta a dál vyhlídkové, dlážděné místo s překrásnými historickými lavičkami a dobovými mřížemi kolem nově vysázených stromů. Nádhera. Je sobota po poledni, a přesto se tady ještě pracuje. Z ocelové desky na trochu zbytečně modernistickém žulovém kvádru, který se architektonicky i barevně do koncepce parku se vůbec nehodí, dovídám se, že rekonstrukce této části parku byla vybudována z evropských dotací. Hanspaulka mne příjemně překvapuje. Daleko větší překvapení mne však čeká ve chvíli, kdy si sedáme na jednu z laviček. To totiž k nám znovu míří rodina, se kterou jsme se sešli u sáňkařského svahu, a děti běží na skluzavku v parku pod námi a náš dřívější rozhovor pokračuje. Manželé se mě ptají, jak se mi lavičky a historický mobiliář v parku líbí.